Úzkostná generace: Stačí k záchraně dětí jen zákaz mobilů ve školách?

Velké přepojení: Jak jsme vyměnili hřiště za algoritmy

Haidt argumentuje, že mezi lety 2010 a 2015 došlo k tzv. „velkému přepojení". Dětství založené na volné hře (play-based childhood), které po tisíciletí sloužilo k rozvoji sociálních dovedností a odolnosti, bylo vytlačeno dětstvím založeným na chytrých telefonech (phone-based childhood).

Podle Haidta jsme udělali dvojitou chybu:

Přehnaná ochrana ve fyzickém světě: Děti už nepouštíme samotné ven, omezujeme jejich autonomii a možnost dělat chyby v reálném prostředí.

Absolutní nechráněnost v digitálním světě: Pustili jsme děti do nejnebezpečnějšího „města" na světě (internetu) bez jakéhokoli dozoru, vybavené zařízeními navrženými tak, aby vyvolávala závislost.

Tento posun má drtivý dopad zejména na dospívající. Zatímco u chlapců se projevuje spíše fragmentací pozornosti a únikem do virtuálních světů, u dívek vidíme strmý nárůst depresí a úzkostí spojených s neustálým sociálním srovnáváním na platformách jako Instagram či TikTok.

Český pokus o řešení: Zákon pod palbou kritiky

Haidt v knize navrhuje čtyři základní pravidla, z nichž jedno zní jasně: školy bez mobilních telefonů. Právě o to se pokusila skupina českých poslanců v novele školského zákona (sněmovní tisk č. 104). Záměr, který na papíře vypadá jako přímá aplikace Haidtových doporučení, však narazil u odborníků na lidská práva.

JUDr. Vít Alexander Schorm, zástupce veřejného ochránce práv, vydal k návrhu ostré stanovisko (č. j. KVOP-9811/2026/S). Jeho kritika nesměřuje proti snaze chránit děti, ale proti amatérskému zpracování zákona, které by v praxi nadělalo více škody než užitku.

Tři trhliny v návrhu zákona

Schorm ve svém vyjádření pro Vládu ČR (podané přes systém eKLEP) upozorňuje na zásadní nedostatky, které mediální debata často přehlíží:

Právní zmatek v režimech: Návrh dělí děti na mladší (do 3. třídy) a starší. U mladších chce zavést zákaz v „době vyučování" (tedy i o přestávkách), u starších v „průběhu vyučování" (pravděpodobně jen v hodinách). Tato terminologie je však v zákoně nejasná a podle Schorma by vedla k chaosu v aplikaci.

Zásah do vlastnictví: Návrh počítá s tím, že učitel může mobil odebrat. Schorm varuje, že škola nemá právo konfiskovat soukromý majetek na delší dobu (např. do konce dne nebo týdne), jak by některé školní řády mohly vyžadovat. Navrhuje mírnější cestu: vypnutí a odložení v dosahu žáka.

Ignorování hlasu dětí: To je možná nejzásadnější bod. Podle Úmluvy OSN o právech dítěte mají děti právo vyjádřit se k věcem, které se jich týkají. Autoři zákona však s dětmi, žákovskými parlamenty ani odborníky na dětskou psychologii návrh systematicky nekonzultovali.

Potřebujeme víc než jen „vypínač"

Kniha Úzkostná generace nám říká, že telefony ve školách jsou jen špičkou ledovce. Pokud je dětem pouze sebereme zákonem, ale nenabídneme jim alternativu v podobě bezpečného fyzického prostoru pro hru a socializaci, problém s úzkostmi nevyřešíme.

Jak shrnuje zástupce ombudsmana, pokud má stát zavést celoplošnou regulaci, musí tak učinit na základě robustních dat a odborné analýzy, nikoliv na základě politického impulsu. Skutečná změna vyžaduje spolupráci rodičů, škol a státu, ne jen nový represivní paragraf.